Mark Toma v roce 1982 publikoval článek v časopise Journal of Monetary Economics, ve kterém se pokusil empiricky otestovat chování FEDu podle modelu teorie byrokracie (např. Niskanen 1975). Na základě chování FEDu, tedy jeho příjmové a nákladové funkce, dospěl k závěru, že v období od roku 1933 do roku 1947 a od roku 1947 až do roku 1979 představitelé FEDu prosazovali takovou monetární politiku, která vedla k maximalizaci zisku, v monetární teorii k maximalizaci ražebného, či v teorii byrokracie k maximalizaci renty. Tato období jsou charakteristická expanzivní monetární politikou či politikou inflacionismu, která v tom druhém případě dospěla ke stagflaci sedmdesátých let.

Ačkoliv se Tomův příspěvek do monetární teorie a teorie byrokracie zdá být poměrně logický a jednoduchý, je v jistém smyslu průlomový. Přichází v době, kdy vrcholí protikeynesiánská revoluce a přímo navazuje na hypotézu prezentovanou například Friedrichem Augustem von Hayekem nebo Annou Schwartz a Miltonem Friedmanem. Ve zkratce vyplňuje mezeru v keynesiánské a v monetaristické literatuře, a to tím, že uplatňuje mikroekonomický model, který implikuje nesoulad v chování centrálních bank se zájmy ekonomických agentů, respektive vysvětluje selhání státu při prosazování inflačních monetárních politik. Mark Toma nejenom, že vyplnil mezeru v monetární teorii důslednou aplikací mikroekonomického modelování teorie veřejné volby, ale také navázal na výzkum, který vyzdvihuje realističnost nad matematickou formalizací.

Česká národní banka v nedávné době intervenovala na pokles devizového kurzu České koruny. Tato intervence vyvolala nejeden kritický ohlas. Dokonce se našla i obvinění z korupce. Jak jsem psal již v předchozím blogu, tato intervence nebyla teoreticky dobře vyargumentovaná . Další například zde.

Je proto svým způsobem ironií a zároveň potvrzením předchozího, že ČNB čelí obvinění z korupce tak jako jakýkoliv jiný úřad a argumentuje proti tomuto obvinění z pozice své svrchované moci úřadu, která je předepsaná v ústavě. ČNB ve své argumentaci velmi úspěšně ignoruje předchozí výsledky monetárního výzkumu i přesto, že minimálně jeden její člen je s teorií byrokracie velice dobře obeznámen neb o tomto publikoval v časopise Politická ekonomie. Pravdou je, že Česká národní banka tím, že dává přednost empirickému výzkumu založenému na keynesiánských modelech, se dostává do situace, kdy musí svá rozhodnutí podkládat politickými doktrínami a nikoliv solidní vědou. Toto je pak důvod, proč čelí obvinění z korupce, neboť poslední její intervence nemá podporu odborné veřejnosti a to napříč různými ekonomickými směry. Rád bych proto znovu upozornil na výzkum Marka Tomi, neboť zdá se, že je teorie byrokracie daleko přínosnější pro vysvětlování monetárních politik, než se keynesiáncům kdykoliv jindy zdálo.